sobota 28. září 2013

Memories 2. díl

Sešla jsem pár schodů které mě dělily od nového života. Života bez dětí které jsem měla tolik ráda. ,,Anette'' chytla mně za ruku malá holčička kterou jsem vždy uspávala. Položila jsem kufry a vzala si ji do náruče. ,,Neodcházej prosím..budeš mi moc chybět'' řekla smutně a pevným stiskem mě objala okolo krku. Bylo mi jí tak strašně líto.Jak takové maličké zlatíčko mohla nějaká matka opustit. ,,Lotte..neboj..já se na tebe přijdu podívat ano?'' řekla jsem s povzbudivým úsměvem a ona souhlasně kývla. Položila jsem jí opatrně na zem a pohled přesměrovala na přicházející paní Smithovou. ,,Anette..'' začala. ,,Byla jsi tu s námi od svým třech..v každém z těchto dětí jsi nechala kus sebe. Pomáhala jsi nám když některé nemohlo usnout nebo chtělo k rodině kterou jsme se jim bezmezně snažili nahradit i když matku a otce jim nikdo nenahradí. Děkujeme'' dopověděla a stekla jí slza.,,Já vám moc děkuju..za to, že jste mi nahrazovala maminku. Děkuju za všechno'' i ji jsem objala. Nedokázala jsem si představit, že další den mně nepropudí křik ostatních dětí. Budou mi tak moc chybět. ,,Mějte se tu všichni tak jako doteď..krásně'' rozloučila jsem se posledním mávnutím a i s kufry vykročila z děckého domova. Domova který mi tak dlouho nahrazoval ten pravý.
Nevěděla jsem kam půjdu. Nikoho jsem neměla. Zachránil mě bar přede mnou, který na sebe hlásal celkem velkou cedulí s nápisem ,,Hledáme servírku - ubytování pro ně ZDARMA''. Okamžitě jsem zrychlila a hned se hnala dovnitř. ,,Dobrý den'' pozdravila jsem muže utírajícího skleničky. ,,Dobrej,dobrej..co by jste potřebovala?'' kouknul na mně a sjel mně pohledem. ,,Venku máte napsané, že hledáte servírku'' usmála jsem se a okem koukla ven na tu ceduli. ,,Ano to ano..měla by jste zájem?'' doutřel sklenici a opatrně jí položil na poličku. ,,Ano to měla..jak o tu práci tak i o to ubytování zdarma..'' ,,Dobře..'' podal mi klíčky s číslem 6 a ukázal na pokoj který byl hned v druhém patře. Vyšla jsem tedy schody a odemkla pokoj. Vešla jsem dovnitř,zavřela,položila kufry na zem a nadechla se vzduchu v mém novém pokoji.
Po hodině vybalování jsem měla konečně tu možnost si lehnout na postel. Lehla jsem si a chvilku jen tak koukala do stropu. Přemýšlela jsem nad vším. Nad celým mým životem. Pořád jsem si tak nějak neuvědomovala, že celý můj život v děckém domově skončil. Opět jsem měla nutkání vytáhnout onu fotku. Natáhla jsem se pro malou tašku kde byla. Opatrně jsem fotku sebrala,lehla zpět a koukala na ní. Pohled mi sjel na mě a Liama. Stekla mi slza která dopadla na rámeček fotky. Okamžitě jsem jí utřela a dál si prohlížela děti které se mnou vyrůstali. Po chvilce jsem fotku položila na noční stolek. Položila jsem ji tak, abych jí viděla pokaždé když půjdu spát.
Schoulela jsem se do klubíčka a přemýšlela. Co teď asi může Liam dělat? říkala jsem si v duchu a vzpomínala na ty chvíle s ním. Ano. Pořád jsem přemýšlela jen nad ním. Z přemýšlení mně vytáhnul hlas v reproduktoru nade dveřmi který hlásil, abych se dostavila dole u baru. Neváhala jsem ani minutku,vstala,trochu se upravila a seběhla schody dolů. ,,Čeká první směna a to noční'' oznámil mi tentýž muž který mě před nějakou tou chvílí přijal jako servírku.,,Dobře..nemám s tím žádný problém'' usmála jsem se a chystala se jít zpět do mého pokoje. ,,Slečno?'' řekl ještě a já se otočila a znovu se usmála. Měla jsem k tomu důvod. ,,Dnes tu bude oslava. Oslava dvacetin pana Payna. Předpokládám, že ho znáte'' ,,To ano..velice dobře'' úsměv mi opadnul a pohled sklesl k podlaze. ,,Nějaký problém? Mám na tu noční vzít jinou servírku?'' kouknul na moji pomalu kleasjící veselou náladu a já jen nesouhlasně zavrtěla hlavou. ,,Dobře tedy.Dnes v 20:00 začíná ta oslava tak aby jste tu v 19:00 byla'' chabě se usmál a odešel kamsi za bar.
Do 19:00 jsem se toulala po městě a když jsem si na hodinkách všimla času 18:30 hnala jsem zpět do baru,vyběhla schody a začala se oblékat. Podle nařízení šéfa jsem si měla obléct šaty. Problém jsem s tim neměla tak jsem začala vybírat ze šatů které mi věnovala paní Smithová. Na konec jsem zvolila - http://www.polyvore.com/cgi/set?id=95722406 .
Blížila se osmá hodina a já byla čím dál tím víc nervóznější...

Žádné komentáře:

Okomentovat